Zkuste zavřít oči a vrátit se na chvíli do časů, kdy kámen po kameni, pomalu a jen pod lidskou rukou vzrůstaly základy chalupy Johann a okres Jeseník nesl název Frývaldov .

Psal se tehdy rok 1907 a vesnice Lipová se stále více rozšiřovala a vzkvétala. Na vymýcených stráních se pásl dobytek, těžba mramoru a krystalického vápence dávala obživu širokému okolí, údolí říčky Staříče se stalo v tuto dobu domovem pro více než 3200 obyvatel. Vesnice měla již přes 100 let svou školu (1786) a svůj kostel (1787) zasvěcený svatému Václavovi.

Nádherná krajina oddychovala, měla za sebou temné období čarodějnických procesů. Jejich hrůzný rozsah Vám může přiblížit stálá expozice ve Vodní tvrzi v Jeseníku, detailněji pak knížka V. Kaplického Kladivo na čarodějnice, případně jen smutná čísla - násilná smrt žen a 1 osmiletého chlapce z Lipové.

Temné příběhy a tajemné pověsti se nesly celým krajem a zůstaly po nich názvy turisticky hojně navštěvovaných míst-Čertovy kameny, Čertovy kazatelny, Vražedný potok, Krvavá skála, Vozka, Enhuberův hrob...dá se říci, že za každým pojmenovaným pramenem, vyhlídkou, zříceninou, či vrcholem se tu skrývá silný osobní příběh.

Po celou dobu naprostá většina tehdejších obyvatel se hlásila k německé národnosti a není divu, že vznik 1. republiky tu nebyl nijak nadšeně přijatý. Situaci v pohraničí zhoršovala celosvětová hospodářská krize a sociální pnutí rostlo. 

Lipová na vlastní kůži zakusila další tragédii, a to stávku kameníků a vápeníků v r. 1931 - na dolnolipovské křižovatce zůstalo ležet 8 zastřelených mladých demonstrantů po střetu s místním četnictvem. Ztráta práce, bída a rostoucí extremismus se staly hnací sílou pro hnutí Henleinovců. V říjnu r. 1938 bylo Říši vydáno jesenické pohraničí a 293 Čechů opouští Dolní Lipovou.

První osadou, která se nadechla svobody v květnu 1945 byl Bobrovník (najdete jej na cyklostezce do Jeseníku). Závěrečné boje údajně vesnici nezasáhly, protože Němci se rychle snažili dostat přes Ramzovské sedlo. Zničena byla jen železnice - viadukt ve směru na Jeseník a tunel ve směru na Javorník.

Odsun německých obyvatel a ničení všech německy pojmenovaných památek byl vyústěním všeho násilí 2. světové války. Řada pohraničních osad zcela zanikla. Občas najdete v lese zázrakem přeživší ovocné stromy, občas rozvaliny domu, občas kříž jako vzpomínku na ty, kteří tu byli před námi a smršť války jim smetla domovy. V dobách socialismu se jako by na zdejší kraj zapomnělo. Výstavba a rozvoj začal pomalu až na konci sedmdesátých let. Asi nejznámějšími osobnostmi zdejšího kraje jsou pánové Johann Schroth (1798-1856) a Vincenz Priessnitz (1799-1851), oba přírodní léčitelé a zakladatelé zdejších lázní.

Vychutnávejte krásy zdejší krajiny, čistou vodu léčivých pramenů, dobrodružné cesty na vrcholky hor a vždy se ze svých cest v pořádku navracejte domů. Pamatuje na to, že počasí se tu rychle mění, po dešti kameny zlomyslně kloužou a na výsluní se občas vyhřívají zmije, to všechno sem patří, jen na to myslete na svých cestách.

Ať se Vám u nás líbí!